50M ZNAK - Nadechnout se
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vždycky mě překvapí, když v takové zemi jako Německo, kde vychází pod hlavičkou různých vydavatelství taková hromada metalového balastu, že by se z ní daly opravit naše dálnice, musí kapela s vcelku solidním materiálem sáhnout po možnosti vydat si jej na vlastní náklad. Tohle samé platí i o čtveřici HOKUM, kteří po prvním loňském demu přicházejí s regulérním debutem pojmenovaným „No Escape“. V různých zahraničních webových magazínech sklidila nahrávka místy velmi příznivý ohlas, až mě to překvapuje, protože ač bych nerad popíral její některé kvality, zas o takový zázrak se z mého pohledu nejedná.
Je pravda, že v dnešní době není vůbec lehké přijít v metalu s něčím neotřelým a zároveň kvalitním. HOKUM se rozhodli mixovat různé žánry, jako jsou death, thrash a částečně i heavy metal, což už samozřejmě před nimi udělali tu lépe, tu zase hůře mnozí ostatní. Z tohoto pohledu tedy „No Escape“ nijakou výraznou originalitou neoplývá. Podíváme-li se však na něj z trošku bližšího pohledu, přeci jen mu nemůžeme určité kouzlo odepřít. Nahrávka totiž na první poslech zní jako typická tvrdě metalová záležitost s deathovým vokálem, ale stopáž jednotlivých skladeb se výrazně protahuje hlavně díky přítomnosti mnoha heavy metalových, a řekněme i lehce epických elementů v podobě rozsáhlých melodických vyhrávek a kytarových sól. Ačkoliv tohle snažení kapely působí místy lehce násilně, nelze Němcům upřít snahu nestát na místě a nespoléhat na mnohokráte provařené postupy. Navíc jim ke cti poslouží i fakt, že posluchače nenudí, což je to nejhlavnější. Vše je navíc podpořeno velmi slušnou instrumentací, takže nemáte pocit, že posloucháte nějaké ucha hrající si na virtuózy.
„No Escape“ je určitě nahrávkou, po které by měl nějaký solidní label s jistotou sáhnout a vyhodit tak ze svého katalogu jednu z mnoha zbytečných a zoufalých kapel, kterými se metalová scéna jen hemží a které si užívají nezasloužené přízně hlavně ze strany vydavatelů. Když už neohromí svojí originalitou, tak fanoušky melodicky pojatého tvrdého metalu určitě nezklame. Navíc nikde není psáno, že v případě HOKUM nemůže být ještě líp. Spíše jsem o tom přesvědčený.
Stylový metalový propletenec, který ač místy lehce evokuje kočičko-pejskovský dort, dokáže potěšit kvalitní instrumentací, povedenými motivy a melodiemi i slušnou produkcí.
6,5 / 10
Peter Reiter
- bicí
Michael Vogl
- kytara
Jonas Fischer
- basa, vedlejší vokály
Benjamin Geppert
- kytara, vokály
1. Manticore
2. Silent Assassin
3. Face The End
4. The God Within
5. The Loving Father
6. The Beloved Ones
No Escape (2006)
First Blood (demo) (2005)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Vlastní náklad
Stopáž: 27:37
Produkce: Yogi Lang
Studio: Farmlands Studios Freising
Kontakt: c/o Jonas Fischer, Am Winfeld 3, D-85410 Inkofen, Germany
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.